

Víkend u koní jen pro sebe. Po třech letech.
Byla jsem ubytovaná u Vandy Bělinové a celý víkend byl vlastně o třech věcech – o koních, o venčení Molly a o mně.
A víte, co je na tom nejlepší? Ty úplně obyčejné věci, které normálně vůbec neřešíte, protože na ně není prostor. Šla jsem spát, kdy jsem chtěla. Vstala jsem, kdy jsem chtěla. Jedla jsem, když jsem měla hlad, a ne když zrovna vyšel čas mezi krmením, převlékáním a úklidem. Nemusela jsem nikomu na nic odpovídat. Nemusela jsem nikam spěchat.


Daň za lásku aneb rok, který nezačal slavně
Rok 2025 u nás nezačal slavně. Píšu o tom, co znamená milovat zvíře, které žije kratší život než my a proč bych to neměnila.


Jak jezdí děti a dospělí. Stejný kůň, jiná hlava
Děti si sednou na koně a neřeší.
Neřeší, co by se mohlo stát. Neřeší scénáře ani budoucnost.
Prostě sednou a jedou.
My dospělí už to máme jinak.


Vánoce, příběhy ze světa koní a pojištění odpovědnosti
Ve světě kolem koní se příběhy vyprávějí pořád. U kafe ve stáji. Na závodech. Na vyjížďkách.
A právě teď, na konci roku, má smysl se na chvíli zastavit a položit si otázku: jaké příběhy vlastně chceme psát?
_edited.png)
_edited.png)

_edited.png)
_edited.png)
_edited.png)


