Víkend u koní jen pro sebe. Po třech letech.
- Kateřina Píšová
- 24. 3.
- Minut čtení: 3
Tři roky jsem nonstop něco řešila. Práce, koně, projekt, domácnost, lidi kolem. A hlavně malou. Protože to je ta věc, kterou vám nikdo neřekne – že mateřství je nádherný, ale taky znamená, že po vás furt někdo něco chce. Nakojit, uspat, obléct, utěšit, podat, vysvětlit, být u toho. Pořád sytíte něčí potřeby. Ráno, v noci, o víkendu. Pořád.
A vy to děláte rádi. Samozřejmě že jo. Ale po třech letech v tomhle režimu jsem začala cítit, že mi dochází šťáva. Že dávám a dávám a dávám, a na sebe úplně kašlu. Že jsem zapomněla, jaké to je dosytit taky svoje potřeby.
Jenže pak se stala jedna věc – dcerka vyrostla. Najednou je mnohem samostatnější. Zvládne víc věcí sama. A já si pomalu začala připouštět, že bych si taky mohla něco vzít zpátky. Kousek toho prostoru, co jsem tři roky automaticky dávala někomu jinému.
I když – ruku na srdce – s tím člověk bojuje. Protože v hlavě pořád jedete ten starý režim. Co když to beze mě nepůjde? Co když se to zboří? Ale ono se to nezboří. Ona to zvládne. A vy taky.
Naštěstí mám vedle sebe někoho, kdo to chápe
Můj muž si to nebere osobně. A to je věc, za kterou jsem hrozně vděčná, protože znám spoustu párů, kde „potřebuju být chvíli sama" zní jako „nechci být s tebou". U nás ne. Chápeme oba, že člověk prostě občas potřebuje trochu osobního prostoru. Že to není proti tomu druhému – je to pro sebe.
Takže když přišla příležitost, řekl mi: jeď. A já jela.
Víkend u Vandy
Byla jsem ubytovaná u Vandy Bělinové a celý víkend byl vlastně o třech věcech – o koních, o venčení Molly a o mně.
A víte, co je na tom nejlepší? Ty úplně obyčejné věci, které normálně vůbec neřešíte, protože na ně není prostor. Šla jsem spát, kdy jsem chtěla. Vstala jsem, kdy jsem chtěla. Jedla jsem, když jsem měla hlad, a ne když zrovna vyšel čas mezi krmením, převlékáním a úklidem. Nemusela jsem nikomu na nic odpovídat. Nemusela jsem nikam spěchat.
Mohla jsem se věnovat koním – pořádně, v klidu, bez toho, že v hlavě počítám, kolik minut mi ještě zbývá, než musím být zpátky. Nebo jsem se nemusela věnovat ničemu. Prostě jsem šla s Molly na procházku a bylo mi dobře.
Zní to banálně, já vím. Ale když tři roky žijete v režimu, kde vám každou minutu někdo něco potřebuje, tak si sednout na lavičku a koukat se do krajiny bez jediné myšlenky na to, co musíte stihnout – to je luxus.
Co se stane, když přestanete sytit všechny kolem
Ze začátku to bylo divný. Člověk si na ten kolotoč zvykne natolik, že když se zastaví, neví, co se sebou. Máte pocit, že byste přece měli něco dělat. Že plýtváte časem. Že byste měli aspoň zavolat domů a zeptat se, jestli je všechno ok.
Ale pak to přešlo. A zůstal jen ten víkend. Ranní kafe v klidu, koně, Molly, čerstvý vzduch a nikam nespěchat. Nic převratného. Prostě normální věci, akorát bez toho věčného pocitu, že byste měli být ještě někde jinde.
Tohle není reklama na wellness
Ten víkend nebyl nic velkého. Žádný retreat, žádná spa, žádná transformace. Koně, Molly, ticho a spánek. Prostě dva dny, kdy jsem byla sama se sebou a mohla si dát to, co jsem tak dlouho dávala všem ostatním – pozornost.
Tohle není reklama na wellness
Ten víkend nebyl nic velkého. Žádný retreat, žádná spa, žádná transformace. Koně, Molly, ticho a spánek. Prostě dva dny, kdy jsem byla sama se sebou a mohla si dát to, co jsem tak dlouho dávala všem ostatním – pozornost.
Vrátila jsem se klidnější. S čistší hlavou. A hlavně s pocitem, že moje potřeby nejsou na seznamu až úplně dole za potřebami všech kolem. Že si můžu vzít kousek zpátky, aniž by se cokoliv zbořilo.
Prostě dva dny, kdy jsem byla sama se sebou a mohla si dát to, co jsem tak dlouho dávala všem ostatním – pozornost.
Jedna otázka na závěr
Kdy jste naposledy udělali něco jen pro sebe? Ne kvůli dětem, ne kvůli partnerovi, ne kvůli práci. Prostě proto, že jste to potřebovali vy.
Mně to trvalo tři roky. Snad vám to bude trvat kratší dobu.
A jestli si z toho máte odnést jednu věc, tak tuhle: když se na chvíli zastavíte a dosytíte sami sebe, neznamená to, že jste sobečtí. Znamená to, že budete mít zase co dávat.
Chcete si přečíst příběh projektu Pojištění koní?
Pojďte si s námi ohlédnout za naším týmem.
Děláme to srdcem a věřím, že to je vidět! Baví nás dodávat lidem jistotu skrz pojištění odpovědnosti, jezdců a koní.
Komentáře