Kdo mě zná, možná si říká, že bych se místo Píšová mohla jmenovat rovnou Kateřina Bezpečná. 😂 Ale já si to prostě neodpustím a jdu do tohohle tématu znovu.

Zkus si to na chvíli představit. Stojíš vedle jízdárny jako člověk, který v životě neseděl na koni. Vidíš udidlo, ostruhy, tušírku, zpoceného koně a trenéra, který něco důrazně vysvětluje. Možná sleduješ krásnou a citlivou práci. Možná situaci, která ti přijde za hranou. Jenže jako člověk zvenčí to neumíš poznat. A upřímně? Někdy to neumíme spolehlivě poznat ani my koňáci.

Byla jsem ubytovaná u Vandy Bělinové a celý víkend byl vlastně o třech věcech – o koních, o venčení Molly a o mně. A víte, co je na tom nejlepší? Ty úplně obyčejné věci, které normálně vůbec neřešíte, protože na ně není prostor. Šla jsem spát, kdy jsem chtěla. Vstala jsem, kdy jsem chtěla. Jedla jsem, když jsem měla hlad, a ne když zrovna vyšel čas mezi krmením, převlékáním a úklidem. Nemusela jsem nikomu na nic odpovídat. Nemusela jsem nikam spěchat.