Kdyby se na tvoje ježdění na koni díval člověk z ulice, co by viděl?
- Kateřina Píšová
- 28. 7.
- Minut čtení: 4
Zkus si to na chvíli představit.
Stojíš vedle jízdárny jako člověk, který v životě neseděl na koni.
Vidíš udidlo, ostruhy, tušírku, zpoceného koně a trenéra, který něco důrazně vysvětluje. Možná sleduješ krásnou a citlivou práci. Možná situaci, která ti přijde za hranou.
Jenže jako člověk zvenčí to neumíš poznat.
A upřímně? Někdy to neumíme spolehlivě poznat ani my koňáci. A lidí, kteří by byli jako Tom Dorrance, moc není.
Budu ráda, když mě budete sledovat i na Instagramu, kde píšu zajímavé příspěvky pro koňáky i nekoňáky
„Oni tomu prostě nerozumějí“
To je věta, kterou v koňském světě slýcháme často.
A někdy je pravdivá. Krátké video bez kontextu může zkreslovat. Zpocený kůň nemusí být týraný a samotná přítomnost udidla, bičíku nebo ostruh ještě neříká, jak s nimi jezdec zachází.
Pohled lidí zvenčí na ježdění na koni ale nemůžeme jednoduše odmávnout.
Koňský sport dnes řeší takzvanou společenskou smlouvu – tedy nepsaný souhlas veřejnosti s tím, že koně zapojujeme do sportu a dalších lidských aktivit.
Pokud lidé získají pocit, že pohoda koní není skutečnou prioritou, může přijít tlak na změnu pravidel, omezení některých praktik nebo úplný zákaz konkrétních činností.
Nestačí proto říkat, že my přece víme, co děláme.
Musíme být ochotní svoje postupy vysvětlovat a někdy si také přiznat, že něco, co jsme roky považovali za normální, už dnes vidíme jinak.
Kauza není dobrá zpráva. Změna ano.
Když se na veřejnost dostane video hrubého zacházení s koněm, není to důvod k oslavě.
Znamená to, že se stalo něco, co se stát nemělo (článek 142 pravidel ČJF o tom mluví poměrně obšírně).
Dobrá zpráva může přijít až potom. Když se situace skutečně vyšetří. Když nezůstane jen u rozhořčených komentářů. Když se změní pravidla, kontrola nebo každodenní praxe.
Věta „vždycky se to tak dělalo“ totiž není vysvětlení.
Je to jen informace o minulosti.
Dobré srdce je začátek.
Většina lidí kolem koní jim nechce ubližovat.
Naopak.
Vzděláváme se, jezdíme na kurzy, řešíme veterináře, fyzioterapeuty, sedla, krmení i každý podezřelý krok. Někdy máme pocit, že za koně utratíme všechno, co jsme vydělali – a ještě trochu navíc.
To všechno ukazuje, jak moc nám na nich záleží.
Jenže láska ke koni sama o sobě nezaručí, že vždycky správně poznáme bolest, stres nebo nepohodu.
Výzkum toho, jak koňáci vnímají welfare, ukazuje, že lidé mohou některé problémy zlehčovat nebo chování koně nesprávně vykládat, přestože jim na něm upřímně záleží.
Někdy řekneme, že je kůň líný, tvrdohlavý nebo zkouší, co si může dovolit.
A třeba zrovna skutečně zkouší naše hranice.
Ale také ho mohou bolet záda, nemusí rozumět tomu, co po něm chceme, může být unavený nebo mu nevyhovuje způsob, jakým s ním pracujeme.
Dobré úmysly jsou důležité. Stejně důležité je připustit si, že se můžeme mýlit.
Jak poznáme, že se má kůň dobře?
Welfare není jen pocit majitele ani fotografie spokojeně vypadajícího koně.
Díváme se na zdraví, výživu, prostředí a chování. Mezi důležité potřeby koně patří dostatek vhodného krmiva, možnost volného pohybu a kontakt s dalšími koňmi. Jejich význam potvrzuje také výzkum welfare sportovních koní.
A pak je tu každodenní práce s člověkem.
Může se kůň uvolnit?
Rozumí tomu, co po něm chceme?
Má šanci udělat správnou věc?
Všímáme si jeho reakcí, nebo je automaticky označíme za neposlušnost?
Nasloucháme mu nebo jen chrlíme pomůcky a očekáváme kýžený výsledek?
To jsou otázky, na které bychom si měli jako majitelé koní upřímně odpovídat.
Pozitivní vztah s člověkem může být pro zvíře přínosný. Podle odborného přehledu o vztahu lidí a zvířat ho ale musíme posuzovat také z pohledu samotného zvířete – například podle toho, zda kontakt dobrovolně vyhledává, je při něm uvolněné a může z něj odejít.
Kůň nám neumí říct, že nás miluje.
Umí nám ale ukázat, jak se vedle nás cítí.
Nemusíme být v ježdění na koni dokonalí
Tohle nemá být další článek, po kterém si člověk připadá, že pro svého koně dělá málo.
Nikdo z nás není bezchybný.
Někdy přijdeme do stáje unavení. Někdy pochválíme pozdě, přehlédneme důležitý signál nebo se příliš dlouho držíme postupu, který nás kdysi někdo naučil.
Chybu udělá každý. Záleží však, co se děje po ní.
Jestli se dokážeme zastavit. Jestli si připustíme pochybnost. Jestli jsme ochotní něco změnit, i když jsme to předtím mysleli dobře.
Koňský svět neposuneme dopředu tím, že se budeme navzájem veřejně kamenovat.
A kupodivu ani tím, že se budeme bezmyšlenkovitě chlácholit, že jsme přece ti hodní.
Posuneme ho tím, že se budeme dobře ptát.
Kdyby se někdo díval právě na tebe
Možná by viděl udidlo, ostruhy nebo tušírku.
Ale také by mohl vidět, že povolíš ve správnou chvíli. Že přestaneš, když něco není v pořádku. Že si necháš poradit. Že působíš v sedle uvolněně a tvůj kůň taky. Že neposuzuješ úspěch jen podle výkonu, ale také podle toho, jak se při něm cítil tvůj kůň.
Nemusíš své ježdění přizpůsobovat podle každého komentáře na internetu.
Měla bys ale být schopná sama sobě vysvětlit, proč určitou věc děláš a co z ní má tvůj kůň.
A když odpověď neznáš?
Není to ostuda. Jsi prostě na začátku vašeho společného zlepšení.
Závěrem
Koňský svět se mění.
Věci, které byly před lety běžné, dnes znovu promýšlíme. Více sledujeme chování koní, mluvíme o jejich přirozených potřebách a ptáme se, jestli výkon někdy nestavíme před jejich pohodu.
To neznamená, že všechno, co jsme dělali dřív, bylo špatně. Znamená to, že dnes víme víc.
Láska ke koni není v tom, že se nikdy nespleteme. Je o tom, že jsme ochotní se dívat, učit a měnit věci, které mu neslouží.
A záleží nám na tom, aby se naši koně měli dobře i ve chvíli, kdy se nikdo nedívá.
Pečovat o koně neznamená jen dobře krmit, trénovat a všímat si jeho potřeb...
Úraz, nemoc nebo škoda způsobená koněm může během pár minut změnit nejen běžný den ve stáji, ale i rodinný rozpočet. Dobře nastavené pojištění problémům sice nezabrání, může ale výrazně ulehčit jejich následky.
Každý ví, že by měl, tak to pojďme vyřešit!
Komentáře