Jak by NEMĚL vypadat zážitek s pojištěním koní a jezdců

Kateřina Píšová
15. 8.
Minut čtení: 4

„Dobrý den, chtěla bych pojistit koně.“

„Mám ho na hobby sport a občas jedeme na soustředění. Je ustájen v rodinné stáji…“

„Jasně, a za kolik byste to chtěla?“

anebo ještě hůř

„Tak mi tohle vyplňte.“

Tak nějak může vypadat typická zkušenost člověka, který se snaží pojistit koně, jezdce nebo odpovědnost na běžné pobočce.

Ne proto, že by byl poradce neschopný. Ale proto, že pojištění související s koněm (pojištění odpovědnosti, jezdce a koně) vyžaduje specifický přístup a není to jako dojít si pro housky do krámu. Nevejde se do šablony. A to je kámen úrazu.

„Pojištění související s koněm vyžaduje specifický přístup a není to jako dojít si pro housky do krámu.“

Pojištění koní není jenom o sjednání produktů – je to proces kladení správných otázek

Pojištění by nikdy nemělo být otázkou jedné věty: „Tak za kolik to chcete?“

Co všechno hraje roli?

Správné pojištění vzniká z rozhovoru – ne z formuláře.

Důležitost rozhovoru při sjednávání pojištění koní, ze kterého vyplynou potřeby. — Symbolika rozhovoru, který je při sjednávání jakéhokoli pojištění důležitý.

A v ideálním případě by se vás pojišťovací poradce měl ptát třeba následovně:

🐴 Když chcete pojistit koně

Jaký je zdravotní stav a věk koně?
Jak je kůň využíván – sport, rekreace, podnikání?
Máte rezervu na náhlou operaci nebo akutní zákrok?
Jaká je reálná hodnota koně (a co pro vás znamená)?
Jaké máte rezervy?
Je to klisna nebo hřebec? A pokud klisna, budete ji chtít připouštět?
Když si představíte, že se stane škoda – jakou částku jste v současné době schopná ustát?

Příklad z praxe:

Pokud máte koně za 30 tisíc a zároveň rezervu 100 tisíc, pojištění koně vám často nedává ekonomicky smysl, protože pokrývá při úhynu cenu koně.

Naopak pokud je kůň za 30 tisíc, ale nemáte rezervu vůbec, může být i takové pojištění dobrým řešením. Nejde tedy o cenu koně, ale o celkový obrázek vaší situace.

🏇 Když jde o pojištění jezdce

Jste OSVČ, zaměstnanec nebo ještě studujete?
Ježdění je váš koníček, nebo vaše práce?
Víte, že hlavní rozdíl často není v malých bolístkách, ale v invaliditě?
Je na vás někdo finančně závislý?

Příklad z praxe:

Studentka si při pádu zlomí nohu – bolestivé, ale zvládnutelné. Pokud ale stejná nehoda potká trenérku, která je OSVČ a znamená to pro ni několik měsíců bez příjmu, může jít o velkou finanční ztrátu. Každá z osob potřebuje jiné krytí – a jiné nastavení.

🛡️ Když se jedná o pojištění odpovědnosti:

Jezdíte na silnici, v terénu, trénujete děti?
Máte koně ve vlastnictví, pronájmu nebo jen půjčeného?
Je kůň v pastevním ustájení, v boxu či jinde?
Víte, kdo za koně zodpovídá, když se něco stane – a kdy už to nejste vy?
Zapřaháte svého koně, je váš kůň součástí vašeho podnikání?
Máte už pojištění odpovědnosti sjednané? Kryje i škodu způsobenou koněm?

Tady platí jediné:

Pojištění odpovědnosti by měl mít každý, kdo s koněm pracuje. Kůň je z právního hlediska věc, třeba jako auto.

Ale pozor – auto „s hlavou“. Nejde u něj zatáhnout ruční brzda.

A když se „tohle auto“ střetne třeba s cyklistou, škoda jde za vámi.

Realita běžného sjednání? Často žádná otázka.

Hodně lidí, kteří zavítají na pobočky, má zkušenost, která vypadá nějak takto:

„Chci pojistit koně, jezdím občas hobby závody.“

„Na kolik to chcete?“

„Nevím…“

„Tak padesát, sto? To stačí, ne?“

Odcházíte s pojistkou, ale nevíte, co kryje, v jakých případech plní, kdy vám nic nedá a jaké má výluky. Víte jen, že něco máte.

A to není jistota. To je iluze.

Sama jsem si na několika místech zkusila, jak vypadá proces sjednání pojištění běžnou cestou – a často to končí tím, že vám někdo jen pošle dotazník na e-mail bez dalších informací a aktivního vedení rozhovoru s vámi o vašich potřebách.

Nepochybně existují skvělí pojišťovací poradci, kteří se ve světě koní vyznají, ale z mojí zkušenosti i ze zkušenosti mých klientů je právě nedůvěra, pokud na pobočce nerozumí koním, největším kamenem úrazu.

„Nedůvěra, pokud na pobočce nerozumí koním, bývá největším kamenem úrazu.“

Když totiž klient zjistí, že druhá strana koním nerozumí a nedokáže pokládat správné otázky, ztrácí důvěru. A to pak vede k tomu, že si pojištění nesjedná a hrozí, že se stane některý z nešťastných příběhů, kterých jsou plné skupiny na sociálních sítích.

Oproti tomu přístup, který nabízím já, vypadá následovně:

🟢 ptám se na vaši situaci,

🟢 mapuju rizika a priority,

🟢 hledám řešení, které má pro vás smysl,

🟢 a klidně řeknu, že pojištění koně není ve vašem třeba, pokud to tak vyjde (například máte levného koně a velké rezervy).

Protože cílem není prodat za každou cenu, ale pomoct vám mít jistotu. Zastávám heslo, že peníze pod sedlem = klid v sedle.

Skutečný rozdíl není v produktu. Je v přístupu.

❌ Běžný přístup:

Produkt na přepážce.
Jedna otázka: Na kolik?
Dotazník bez vysvětlení.
Nutnost se doptávat místo aktivního vedení rozhovoru ze strany poradce.
Žádná zpětná vazba.
Riziko chybného nastavení.

✅ S Kačkou:

Porozumění vaší situaci.
Otázky, které vás nenapadnou, ale měly by.
Vysvětlení dopadů a možností.
Rozhodnutí, co (ne)pojistit a proč.
Případně i doporučení, že pojistka není třeba.

Shrnutí?

Není to o tom, co si pojistíte. Je to tom, jestli víte proč, jak a na co.

Když se něco stane, není horší pocit než zjistit, že vaše pojištění nepomáhá. Ale když je správně nastavené, chrání vás přesně tam, kde je to třeba – a vy můžete dýchat.

A závěrem bych ráda vyjádřila přesvědčení, že se kultura pojištění souvisejícího s koňmi postupně změní a ráda k tomu svým projektem Pojištění koní přispěju.